Štrasburk očima cizince a jedna rada navíc

9. září 2018 v 13:31 | Fufu |  Tisíce úsměvů
Tak všechny zdravím u dnešního článku!

Pro jeho autentičnost doporučuju pustit tuto píseň.
Včera jsem se vrátila z Francie, přesněji Štrasburku. Se školou jsme jeli na jazykový pobyt.
Dopoledne jsme vždy trávili výukou francouzštiny, odpoledne bylo v naší režii. Když jsme v pondělí do Francie přijeli, říkala jsem si: ,,To si tady odpočinu." Vzápětí mi došlo, že asi až tolik ne.



Po chvilce strávené na francouzské alianci mi náš francouzský učitel povídá:
(definuj montérky)

Zůstala jsem na něj zírat, protože jsem byla úplně bezradná. Po chvíli ze mě vypadlo: ,,pracovní oděv z rifloviny". Bohužel mu to nestačilo, jenže já si zoufale nemohla vzpomenout, jak se řeknou kšandy. A tak mu povídám: ,,Je ne sais pas le mot." A on prý ať řeknu, co montérky kryjí. Jenže části těla jsme se ve škole ještě neučili...

Není tedy divu, že slovo expliquer se stalo nejděsivějším slovem pobytu.

Druhý den nás učitel dostal tím, že prý pro nás má slovíčka - barvy. Naštěstí jsme však barvy všichni uměli, protože nám jeho slavný list se slovíčky, kdy u názvu barvy byl barevný puntík, okopíroval černobíle.

Odpoledne jsme se jeli projet lodí po řece a prohlédnout si tak město z jiného úhlu. Naše skupina samozřejmě přišla pozdě na sraz. Nutno však dodat, že to nebyla tak docela naše chyba byla naše chyba. Na místě srazu jsme byli o půl hodiny dřív, než ostatní, a tak jsme si slastně sedli do kavárny poblíž, o které jsme si mysleli, že všichni musí projít kolem. Když bylo deset minut po srazu, přišlo nám divné, že učitelky ještě nešly kolem... Ono ve skutečnosti totiž kolem kavárny nikdo projít nemusel - bylo to průchozí i z druhé strany.


Následující den jsme se logicky museli učit o EU. Bohužel já tomu nerozuměla ani v češtině, natož ve francouzštině úrovně A2 - B1, když jsem sotva A1. Nicméně vzhledem k pozdější návštěvě parlamentu se to hodilo. Všichni jsme měli skvělý přehled.


Odpoledne jsme si vyjeli do Colmaru a prošli si městečko.


Ve čtvrtek jsme se zabývali lehčím tématem - hudbou. A toto téma bylo nevtipnější. Píseň, již jsem vám na začátku doporučila k poslechu nám posloužila k praktikování Les voyelles nasales.

Všichni jsme se mohli zbláznit smíchy, když nám učitel předváděl výslovnost.
Tady je nákres od kamarádky, jak vypadal při [ɛ̃]:


Naší výletní hitovkou se stalo Elle a les yeux revolver - velice romantická píseň.

Každý den k nám na pokoj chodila uklízet uklízečka - všechny věci nám vždycky popřehazovala. Nejvíc mě ale pobavilo, že jsem jí musela napsat vzkaz, aby nám přinesla toaleťák.

Jednou jsme také šli po ulici a tu se k nám přihnal kluk a ptá se jestli jsme Francouzi. Když říkám, že ne, že jsme Češi, odběhl ke své skupině a křičí, že jsme Češi. Všichni z toho dostali záchvat smíchu. Kdo ví, proč.
Naše nejoblíbenější stanice? Bamberk a Baden-Baden. Omlouvám se všem Němcům, ale nás to prostě vždycky rozesmálo.

Hláška výletu? Nous will retourner. A taky na francouzských toaletách říct OBSAZENO česky. No, a když jste v Praze a začnete ty lidi česky pomlouvat a naivně si myslíte, že oni česky přece nerozumí.

Za co jsem na sebe pyšná? Požádala jsem jednu servírku, jestli se se mnou nevyfotí.

Vtipný zážitek? Všichni jsme na sebe napatlali pleťové masky - kdo mě zná, ví, že jsem na to nemožná. Skončilo mi to ve vlasech, očích i puse, na obličeji ale ne. Těžko říct proč.

Každý den jsme si dávali závody, kdo se na alianci do třídy dostane první - WiFi pobrala tak max. 5 lidí.

Za zmínku určitě stojí i naše Tarte flambée. Dávali jsme si ji k večeři a ve Francii to chodí tak, že oni přinesou jednu, ta se rozčtvrtí a každý si vezme kousek, pak přinesou další a takhle to chodí pořád dál.

My jsme měli:
se slaninou
se slaninou a houbami
sýrovou
sýrovou s houbami
ještě jednu sýrovou
pak sušenkovou
skořicovou
čokoládovou
jablečnou

Já jsem se tak narvala, jak ještě nikdy. Všichni jsme se nakonec nahrnuli na záchod, abychom si mohli alespoň na chvíli rozepnout kalhoty. A to jsme měli strach, že toho bude málo!

A nesmím zapomenout na vtipný večer, kdy jsme se vraceli na hotel o půl deváté večer a přepadla nás nějaká skupina se smetáky, že prý chtějí telefonní čísla. Nevím, zda měli ve Štrasburku nějaký svátek, či se jen skupinka přiopila... (bylo to ve čtvrtek 6. 9., tak kdybyste někdo věděl...)

A co mě na Strasbourgu překvapilo?

1. V tramvaji každou stanici ohlašují nejen jménem zastávky, ale každá zastávka má i svou melodii.

2. Je tam strašně moc cyklistů. Spousta lidí si kola i půjčovala.
Cyklistům pořád uskakujete. Mám k tomu i jednu historku: Jel proti mě cyklista, já mu uhla a on to zas stočil na mě. Pořád jel proti mě. Nakonec ode mě zastavil tak na 2 cm. Začal se strašně omlouvat a chtěl mi něco koupit v obchodě. Bylo ale jasný, že to udělal schválně - byl trochu mimo. Fotka s tou spoustou kol a to ještě nejsme na frekventovaném místě - jen v boční uličce:

3. Ve Štrasburku nenajdete drogerii. Droguerie je u nich podobná galanterii. Pokud potřebujete něco z naší drogerie, je to buď v lékárně, nebo v supermarketu, nebo ve specializovaných obchodech se šminkami. Nikdy to ale není pohromadě.

4. Když si dáte snídani, vydržíte do oběda. Po tříchodovém obědě vydržíte do večera a večer už si jen něco smlsnete a vůbec nemáte hlad! Bohužel je ale všude spousta čokoládoven, Boulangerií a Biscuiterií. Takže si stejně nakonec něco dáte.


5. Když auto má zelenou a vy červenou, auto vás pustí, když vy zelenou a auto červenou, ono jede! Pochybuju, že by to měli obráceně, než my v Česku. To jen nějaké zvláštní myšlení?

6. Když se ve francouzštině jedinkrát spletete, už vám nedají šanci a začnou v němčině, když na ně vejráte, přepnou do angličtiny, která jim ale jde asi tak, jako vám francouzština. Škoda, že nezačnou česky...

A teď ta rada:
Nikdy neříkejte o části svého těla či čehokoli jiného, že je zbytečná či méně důležitá. Já si jen pomyslela, že malíček na noze je méně důležitý, než palec a o den později jsem si ten malíček podvrtnula.


Francii jsem si strašně moc užila a nikdy na ni nezapomenu. Byl to úžasný zážitek a každému doporučuju.

Byli jste někdy ve Francii? Chcete se do ní podívat?

Vaše
Fufu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ma Ma | 9. září 2018 v 20:56 | Reagovat

Díky za pěkný článek, je z něj vidět, že jsi si pobyt opravdu užila, a to mi
dělá velikou radost.Ma :-)  :-)  ;-)  :-)  :-)

2 Roxy Roxy | Web | 10. září 2018 v 12:22 | Reagovat

Ve Francii jsem byla, ve Štrasburku ne, ale zaujaly m ty různý melodie u zastávek, to je pěkný!

3 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 14. září 2018 v 9:18 | Reagovat

Jéj veľmi pekné fotky. Ja som vo Francúzsku nebola ešte, a asi by som ani nešla zo školy, a na jazykový pobyt. Nikdy som nemala rada školské výlety, ale nie som zase autista. Väčšinou som sa ich zúčastnila a nakoniec bolo celkom fajn. Inak aký je ten život, nie? Vzhľadom na tvoj malíček. :) Je super však, že si si to tam užila. To je najdôležitejšie. A pobavila ma tá upratovačka, absolútne tomu rozumiem, nám keď chodila na hotel, tak nám vždy dala len jeden toaleťák, a keď si všimla, že koľko ho míňame, tak nám dala ďalšie dni rovno dva. :D Si musela myslieť, že máme nejaké hnačky alebo čo....ale my ženy míňame viac, snáď si nezaryjeme prsty až do.... :-D

4 Atunai Atunai | Web | 15. září 2018 v 6:28 | Reagovat

Ve Francii jsem byla v rámci jednoho školního projektu asi před dvěma lety. Francouzsky se neučím, ale něco málo ovládám (dorozumívali jsme se anglicky). Pamatuju si, jak mě tenkrát francouzsky nutily říct nějaké slovo a tvrdily, že se nemusím bát ho říct... Cukaly jim koutky, takže nevěřím, že to nebylo sprosté :D.

Je fajn, že jsi si to tam užila. O těch zastávkách jsem to nevěděla, ale přijde mi to zajímavé. :)

5 Aileen Aileen | E-mail | Web | 29. září 2018 v 17:26 | Reagovat

Ty fotky mají moc pěkný nádech. Ve Francii jsem ještě nebyla tak snad jednou!

6 Fufu Fufu | E-mail | Web | 30. září 2018 v 13:22 | Reagovat

[1]: díky

[2]: kde jsi byla?

[3]: Určitě tam někdy zajeď! Také jsem nikdy nemusela školní výlety, ale poslední dobou mě začínají bavit. Asi záleží na kolektivu.

[4]: Já vždycky když někde řeknu, že se učím francouzsky, tak se mě všichni ptají, jak se řeknou nějaká sprostá slova. Já to ale netuším. Ještě jsem je nepotřebovala použít :-) .

[5]: Děkuju. Umělecky nejsou moc kvalitní, ale snažila jsem se zachytit hlavně tu atmosféru. Určitě tam někdy zajeď! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama